Panamský průplav

Panamský průplav patří právem k divům moderní techniky.

Jeho délka je 80 kilometrů a propojuje přístavní města Panama City v Tichém oceánu s Colónem v Atlantiku. 

Kanál byl postaven, aby se zkrátila cesta mezi americkým východním a západním pobřežím. Dříve bylo jedinou možností obeplutí mysu Horn. S otevřením kanálu se tato cesta zkrátila o dvanáct tisíc kilometrů.
Průjezd kanálem znamená projet tři sady zdymadel (Miraflores a Pedro Miguel v tichomoří a Gatún v Atlantiku, plus dvě jezera, Gatún a Miraflores,.Výškový rozdíl mezi Atlantikem a Pacifikem je jen 24 cm, ale jediným řešením byla nakonec zdymadla, které zvedají plavidla do výšky jezera Gatún, což je 26 metrů nad hladinou moře. Zdymadla fungují bez čerpadel, pouze gravitací. Každé naplnění zdymadel je 200 milionu litrů pitné vody!

Roku 1513 španělský dobyvatel Vasco Nuñez de Balboa objevil Tichý oceán a deset let poté španělský král Carlos V. přišel jako první s myšlenkou vybudování průplavu.

Nicméně v té době nebylo technicky možné panamský kanál zbudovat. Místo toho byla zbudována pozemní cesta Camino Real mezi Panamou a Colónem. Náklad se překládal v přístavu v tichomoří z lodí na povozy tažené koňmi které náklad dopravili do přístavu Portobelo v Atlantiku kde se opět naložil na loď a pokračoval v cestě do Španělska.

Realizace panamského průplavu se začala realizovat po úspěšném otevření suezského průplavu v roce 1869. Francouzská stavební firma pod vedením Ferdinada de Lessepse, věřila po úspěchu se Suezským průplavem, že zbudovat panamský průplav bude už rutinní záležitost. Na stavbě průplavu se podílel i Gustavo Eiffel. Jenže hornatý tropický prales je naprosto něco jiného než písčitá poušť v Suezu. Stavební práce začaly v roce 1881, ale hned následující rok silné zemětřesení, následované sesuvy půdy několik měsíců trvající tropické monzuny a nakonec propuknutí malárie, to všechno vedlo k pádu akcií a obligací až k bankrotu celého projektu Panama v roce 1889. Ztráta miliarda franků a 22 tisíc lidských životů. Projekt panamského průplavu byl prodán Spojeným státům v roce 1902 za 40 miliónů dolarů. USA prověřovali několik možností zbudování průplavu od Mexika až po Panamu, nakonec zůstala ve hře jen Nikaragua a Panama. Do hry vstoupila diplomacie a politika. Jejím výsledkem byla americká podpora a ochrana, díky které se mohla Panama osamostatnit v roce 1903 od Kolumbie. Amerika výměnou získala zónu panamského průplavu. Což je území 15km na šířku a 80km na délku přes panamskou pevninu.

Druhá výstavba panamského průplavu začala pod americkou vlajkou v roce 1906.

Stavba byla dokončena 15. srpna 1914, kdy první loď úspěšně proplula průplavem.
Přes administrativní svrchovanost USA v zóně panamského průplavu, začínají v polovině padesátých let minulého století konflikty mezi Panamci a Američany.

Ten vyústil až k diplomatickému tlaku na spojené státy k navrácení území průplavu Panamě. Jeden stát, jedno teritorium bylo heslo kampaně brigadýra Torrijose. Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem a v roce 1977 tehdejší americký prezident Jimmy Carter podepsal s Omarem Torrijosem smlouvu, která regulovala návrat kanálu panamské vládě do konce tisíciletí. Panamský průplav předán 31. prosince 1999. Od té doby, úřad panamského průplavu (ACP) spravuje průplav. Nutno dodat, že nad očekávání úspěšně a profesionálně.
V posledních desetiletích se několikrát uvažovalo o rozšíření Panamského průplavu. V ústavním referendu v roce 2006 78% Panamců hlasovalo pro rozšíření panamského průplavu. Práce započaly 3. září 2007. Cílem je rozšířit zdymadla a dovolit proplutí větším lodím než je velikost Panamax. Rozšíření průplavu bude slavnostně inaugurováno v roce 2014 k stému výročí otevření panamského průplavu.

Online Webcam: www.pancanal.com/eng/photo/camera-java.html